Daniel Landa Paroles de "Bila Hora"

Stav ne nepodobný usínání,
tma je však jiná, než je obvykle.
Přilbice zbytečně tu kdysi horkou hlavu chrání.
Ticho je nápadné a nezvyklé.
To ticho je nápadné a nezvyklé.

Za chvíli zastaví se čas v šarlatové koupeli.
Pozemská cesta má svůj ukrytý cíl.
Ten tvůj byl namalován blýskavou čepelí.
A jen tak se náhle z mlhy vynořil.
Jen tak se náhle z mlhy vynořil.

Tajemná ruka kohosi neviditelného
Nahoře zhasí v oboře letohrádku Hvězda svíci žití tvého.
Své milé, pane, nikdy už nepolíbíš čelo.
Pomalu prchá z obalu podstata a země zpátky příjme tělo.

Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály.
Jenže zimní loutka nerovná se králi.

Do konce zbývá jen pár okamžiků
a z tvého všeho bude zase nic.
Ta bitva připomíná průnik vlků do kurníku.
Jsou teď ožralí a z krčem vyjí na Měsíc.
Ožralí teď z krčem vyjí na Měsíc.

Myslíš na to, jak přes tělo kamaráda padáš.
Cizímu meči docela svědčil úprk a tvá nechráněná záda.
Je hloupou tečkou za žitím udatného reka,
že malá díra tě otevírá právě z druhé strany, než bys čekal. Než bys čekal.

Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály.
Jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu, hráli.
Věčné ledy potom rychle tály.
Smáli jste se protivníkům v dáli a pak utíkali...

V té malé, cizí, pitomé zemi
Bez žoldu vypustil jsi duši
V té zemi bohaté na problémy
přestalo tvoje srdce bušit

V zadnici světa, hrdino
Zapsal jsi se jménem do dějin.
Konec nadějím.
Tvoje jméno rádi tady zapomenem

Jen Bílá hora zůstane černou Bílou horou
A u nás navždy
Vzpomene každý
Na ta temná mračna nad oborou

Plály, tenkrát oči plály,
Když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály.
Jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu, hráli.
Věčné ledy potom rychle tály.
Smáli jste se protivníkům v dáli a pak utíkali.
Utíkali...